Hledám spolupracovníky pro tvorbu projektu na adrese Ceske-Budejovice.net - pište na e-mail konspirace@gmail.com
České Budějovice (německy Budweis, popřípadě Böhmisch Budweis) jsou statutární město a správní a kulturní metropole Jihočeského kraje. Žije zde asi 96 000 obyvatel. Leží v Českobudějovické pánvi na soutoku řek Vltava a Malše a nachází se v nich řada historických památek a muzeí. Pro ně a blízkost dalších historicky cenných míst (Hluboká nad Vltavou, Český Krumlov, Zlatá Koruna, Vyšší Brod atd.) jsou častým cílem turistů. Ve městě sídlí Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích a biskup římskokatolické českobudějovické diecéze.
Jméno města se odvíjí od staré osady Budivojovice. V průběhu věků výslovnost a transkripce jména mírně kolísala (v jihočeském nářečí se říká Buděj(i)ce), přídomek České se začal objevovat v průběhu husitských válek, původně stejnou měrou v češtině i němčině (Böhmisch Budweis) a v čistě územním smyslu. Od poloviny 18. století, kdy kulminovalo národnostní pnutí a název začal být brán i z národnostního pohledu, však došlo k diferenciaci: zatímco čeština dále používala České Budějovice, u Němců převážilo jméno bez přídomku (záměna nehrozila, Moravské Budějovice jsou německy Budwitz). Tento stav už přetrval navzdory tomu, že v roce 1920 československé úřady za oficiální jméno města vyhlásily České Budějovice a Böhmisch Budweis v němčině. Za protektorátu bylo oficiální jméno naopak pouze Budweis v němčině a Budějovice v češtině. Latinský název města je Budvicium.
Město České Budějovice má dlouhou historii, sahající až do 13. století.
Město začalo vznikat v druhé polovině 13. století na pravém břehu Vltavy pod soutokem s Malší na pozemcích, které Přemysl Otakar II. získal od dvorského sudího Čéče. Formálně je na jeho příkaz v roce 1265 založil zvíkovský purkrabí a úspěšný lokátor Hirzo, který pro krále pracoval i na dalších místech v kraji. Nové královské město mělo představovat doposud chybějící odpovídající základnu královské moci v jižních Čechách a být protiváhou moci Vítkovců (resp. Rožmberků). Tento svůj účel po většinu času zdatně plnilo, což bylo důvodem několikasetletého nepřátelství mezi těmito dvěma „lokálními mocnostmi“, které bylo přerušeno pouze v průběhu husitských válek, kdy je potlačil společný mocný nepřítel - husité.
První velký nájezd ze strany Rožmberků zažilo město už v květnu roku 1277, k všeobecnému překvapení však navzdory nedokončeným hradbám odolalo. O dva roky později Záviš z Falkenštejna město vyplenil a pobořil, měšťané je však rychle obnovili. Nájezdy a krátkou nadvládou Rožmberků trpělo město ještě roku 1289, ale Václav II. již následující rok zjednal pořádek. Roku 1304 čelilo město útoku vojsk římského krále Albrechta Habsburského, přečkalo jej však bez úhony, okolí však lehlo popelem. V březnu 1318 oblehl město Petr I. z Rožmberka v rámci své vzpoury proti Janu Lucemburskému, ale neuspěl. Další kolo nepřátelství přišlo se vzpourami Rožmberků proti Václavu IV., kdy Budějovice představovaly jednu z nejvýznamnějších opor královské moci. Rožmberkové (Jindřich III. z Rožmberka) je opět několikrát neúspěšně obléhali.
Během husitských válek stanuli Rožmberkové společně s Českými Budějovicemi na straně Zikmunda Lucemburského, což vedlo k tomu, že se obchod města přeorientoval spíše na rakouské země. Válečné štěstí bylo vrtkavé a měnilo se velice rychle - tak třeba v červnu 1420 budějovičtí spolu s Rožmberky obléhali Tábor a v září a říjnu se měšťané třásli před vojskem Jana Žižky, který na svém tažení proti Rožmberkům prošel okolo města, aniž by však na ně zaútočil. Postupem času město začalo válkou trpět a upadat - občasné vojenské úspěchy nemohly vyvážit ztráty kupců na cestách, které ve válečných časech přestaly být bezpečné. I v následných letech po husitské revoluci město trpělo neuspořádanými poměry v zemi, navíc král Ladislav Pohrobek postoupil město doživotně Jindřichu IV. z Rožmberka, což se nesetkalo s pochopením. Za vlády Jiřího z Poděbrad zachovávaly Budějovice nejdříve neutralitu, pokud šlo o spory katolické a královské strany, aby v srpnu 1468 uznaly za svého krále Matyáše Korvína, který v nich umístil silnou posádku.
Po z vojenského hlediska relativně klidném 16. století, během kterého došlo k mimořádnému rozkvětu města (zejména díky rozsáhlé těžbě stříbra a příjmům z vaření piva, obchodu se solí, suknem či rybničního hospodaření), Budějovice opět čelily těžkým časům - v roce 1611 si v nich zřídili jednu ze svých základen Pasovští. V průběhu Českého stavovského povstání zůstaly Budějovice věrné Habsburkům. Díky tomu byly prakticky ihned obleženy vojskem vedeným Jindřichem Matyášem hrabětem z Thurnu. Ten však město nedokázal dobýt (vlastně to ani moc nezkoušel) a odtáhl od něj. V listopadu 1618 pak přitáhla k městu císařská vojska Karla Bonaventury Buquoye. Okolo města se poté rozpoutaly zuřivé boje, v nichž stavovská vojska zvítězila a přinutila císařské k ústupu do města nebo do Rakous. Město bylo opět obleženo. Zima 1618-1619 byla zlá pro obě strany, hůř ale strádaly Budějovice, v nichž vypukly epidemie, které si vyžádaly mnoho obětí jak mezi měšťany, tak v řadách císařských vojáků… Na jaře 1619 však dorazily Buquoyovy posily a situace začal spět k rychlému rozuzlení. 10. června 1619 porazil Buquoy silné stavovské vojsko v bitvě u Záblatí, což vedlo k urychlenému vyklizení jižních Čech ze strany stavovských jednotek. Budějovičtí využili příležitosti a přesvědčili Buqoye, že je třeba exemplárně potrestat vzbouřenecký Rudolfov, který Budějovicím značně konkuroval. Jelikož císařský velitel to původně za zas až tak nutné nepovažoval, byla mu v rámci diskuse na toto téma vyplacena nemalá částka ve zlatě, která ho následně zbavila všech pochybností, a Rudolfov byl prakticky srovnán se zemí. Po zbytek třicetileté války se městu boje vyhnuly, sloužilo však jako týlová základna a prostor pro formování jednotek. Během třicátých let se díky bojům ve středních a severních Čechách staly dočasně hlavním městem, do kterého se přesunuly některé důležité úřady z Prahy. V letech 1634-5 byly dokonce v Budějovicích umístěny české korunovační klenoty. V červenci 1641 vypukl ve městě požár, během něhož lehly popelem asi 2/3 města.
Jižní Čechy se staly bojištěm za první (1740-1742) i druhé slezské války (1744-1745). Budějovice zažily okupaci vojsky saského kurfiřta Karla Albrechta během první slezské války a boje mezi habsburskými vojsky a francouzskou armádou mezi Budějovicemi a Hlubokou v roce 1742. Během druhé slezské války se v okolí Budějovic rozpoutaly boje mezi rakouskou a pruskou armádou, město přitom bylo dočasně Prusy obsazeno.
Další výrazný vzestup město zažilo na začátku 19. století, když sem přesídlila správa kraje z Písku a Tábora. Z tehdejšího devítitisícového města se také díky železnici stalo významné centrum. Objevily se nové průmyslové podniky, městem začala jezdit elektrická tramvaj.
Boje se Budějovicím od druhé slezské války vyhýbaly, nicméně stále se často stávaly týlovou základnou, takže útrap zcela ušetřeny nebyly, což se týkalo i první světové války. Převrat a ustavení Československa se v Budějovicích obešlo bez problémů. Ve městě definitivně získalo rozhodující slovo české obyvatelstvo, tento stav trval až do obsazení města jednotkami Wehrmachtu (odpoledne 15. března 1939). Okupační správa poté rychle zlikvidovala českou obecní samosprávu, budějovické zastupitelstvo muselo ukončit činnost již 17. března. Vrcholné posty na městských úřadech ovládli Němci.
Přímých bojových akcí se Budějovice dočkaly na konci druhé světové války - v březnu 1945 se dvakrát staly cílem náletů amerického letectva, které značně poškodily město a způsobily velké ztráty na životech. V květnu 1945 německá posádka město bez boje vyklidila a přenechala je sovětským jednotkám. Po válce došlo jako všude jinde k vyhnání německého obyvatelstva, což v případě Budějovic znamenalo odsun asi 7 500 lidí, což mohlo představovat přibližně 16 % obyvatelstva. V roce 1949 se České Budějovice staly hlavním městem nově zřízeného Jihočeského kraje (do roku 1990).
V druhé polovině 20. století se ještě upevnilo jejich postavení významné křižovatky mnohých dopravních tahů a největšího města v kraji. Na severu a západě města vyrostla nová sídliště (Vltava, Čtyři Dvory). Od roku 1991 zde sídlí i Jihočeská univerzita, v srpnu 2002 jej zasáhly staleté povodně. V roce 2005 se České Budějovice staly opět metropolí Jihočeského kraje, a to poté, co byly kraje jako administrativní jednotka v Česku obnoveny.
České Budějovice leží na soutoku řek Malše a Vltava v jihovýchodní části Českobudějovické pánve. Ta se táhne severně a severozápadně od města a je bohatá na rybníky. Z ostatních směrů je Českobudějovická pánev v relativní blízkosti města zřetelně ohraničena terénními vyvýšeninami: Lišovský práh ji na severovýchodě odděluje od Třeboňské pánve, na jihovýchodě a jihu se nachází podhůří Novohradských hor, na jihozápadě a západě pak podhůří Šumavy, konkrétně Blanský les s Kletí.
Budějovické podnebí je mírně teplé, vlhké a s mírnou zimou. Projevuje se efekt blízkých pohoří Šumava, Novohradské hory a slabě i vliv Alp, což způsobuje fénové efekty při jižních a jihovýchodních větrech (srážkový stín a zvýšení teploty), na druhé straně k opačnému efektu dochází při severních a severozápadních větrech. Nejčastěji zde vanou západní a severozápadní větry, významný je i podíl větrů východních a jihovýchodních.
Poloha na dně mělké široké pánve omezuje proudění vzduchu, což je patrné za zimních inverzí. Rybníky v okolí způsobují časté a husté mlhy zejména v severozápadní části města. Hustá zástavba a široké betonové či vydlážděné plochy způsobují obecně nižší rychlost větru a vyšší teploty v centru města (oproti městským okrajům).
Dlouhodobý roční průměr teplot (pro období 1886–2004) činí 8,1 °C, nejnižší naměřená teplota vzduchu 42,2 °C (11. únor 1929), nejvyšší 37,8 °C (27. červenec 1983).[zdroj?] Mrzne v průměru 111 dnů v roce, celodenní mrazy trvají v průměru 31 dní v roce. V průměru je 6 tropických dnů ročně. Dlouhodobý průměrný úhrn srážek na rok činí 623 mm, většina z nich spadne v létě. Rekordní denní úhrn srážek pochází z 25. srpna 1925 (127,7 mm), měsíční z povodňového srpna 2002 (403,5 mm).
Poloha v mělké pánvi na soutoku dvou velkých řek vystavuje České Budějovice značnému riziku povodní. Nejčastěji se rozvodňovaly Dobrovodský potok a Malše. Lokální deště způsobují často problémy též v severozápadní části města (zejména v okolí ulice Branišovská), kde při větších srážkách kanalizace nestíhá odvádět vodu stékající z okolních mírně výše položených polí, na což doplácí i kampus Jihočeské univerzity.
Z kronik jsou známy četné případy velkých povodní, kdy voda zaplavila centrum města a způsobila rozsáhlé škody na městském opevnění. V první čtvrtině 20. století byly povodně omezeny regulací vodních toků (Malše, Vltava) či dokonce jejich přesměrováním (Dobrovodský potok). Velké povodně se i přesto vyskytly v lednu 1920, srpnu 1925, březnu 1940 a červenci 1954. Riziko povodní od Vltavy výrazně pokleslo na konci 50. let, kdy byla postavena vodní nádrž Lipno. Město tak postihly až pětisetletá povodeň v srpnu 2002, největší v historii Českých Budějovic (průtok vody Malší a Vltavou byl deset až patnáctkrát vyšší oproti průměru a asi o polovinu vyšší než při rozsahem následujících povodních z let 1888 a 1890). Při všech těchto povodních trpělo jak centrum města, tak některé jeho další části (obzvlášť exponovaná je Havlíčkova kolonie podél Malše).
| Rok | Obyvatel |
|---|---|
| 1900 | 45 778 |
| 1910 | 55 099 |
| 1921 | 57 869 |
| 1930 | 59 477 |
| 1950 | 56 132 |
| 1961 | 64 661 |
| 1970 | 76 699 |
| 1980 | 88 448 |
| 1991 | 97 243 |
| 2001 | 97 339 |
Drtivá většina budějovických obyvatel jsou Češi (94,9 % podle sčítání lidu 2001). Významnou etnickou menšinu tvoří Romové, kteří se ovšem většinou hlásí k české národnosti (oproti odhadovanému počtu necelých 2000 Romů se k romské národnosti přihlásilo v roce 2001 jen 125 obyvatel). Počet obyvatel slovenské národnosti (1,15 %) je pod celostátním průměrem.
V minulosti byl významný podíl Němců. Poměr německého a českého obyvatelstva kolísal od založení Budějovic po asi 16. století, kdy Němci získali značnou převahu jak v celkovém počtu obyvatel, tak v řadách vedoucích představitelů města (nutno však dodat, že národnosti se až do 19. století obecně nepřikládal velký význam a asi nejvýraznější projev národnostního rozštěpení města spočíval v tom, že zaměstnávalo dva písaře, českého a německého). K výrazné politické a společenské polarizaci došlo až v polovině 19. století. Tehdy také začal klesat podíl Němců v Budějovicích díky vyšší porodnosti Čechů a zejména příchodu nových obyvatel z českého venkova. V roce 1880 se už poměr vyrovnal a v roce 1930 klesl podíl německého obyvatelstva na 14 %. Německá menšina přestala ve městě existovat po druhé světové válce, kdy byla drtivá většina obyvatel německé národnosti vysídlena do Rakouska či Německa.
Druhou výraznou etnickou menšinu v historii města představovali Židé. První židovské rodiny se v Budějovicích usídlily v roce 1341, na počátku 16. století však byly Židům odebrány děti a dospělí vyhnáni z města. Až v roce 1849 byly státní i městské protižidovské restrikce zrušeny. Na přelomu 19. a 20. století činil podíl Židů mezi obyvateli města 4-6 %, pak výrazně klesl kvůli emigraci a patrně i opouštění židovského náboženství a zvyků v rámci asimilace s ostatním obyvatelstvem. Při sčítání lidu v roce 1930 se přihlásilo k židovské národnosti již jen 168 osob. Židovská menšina přestala ve městě existovat za druhé světové války, kdy se většina budějovických Židů stala obětí holocaustu a zbytek se rozprchl po světě.
Na demografické složení Českých Budějovic má v akademickém roce výrazný vliv Jihočeská univerzita (v roce 2008 měla přes 11 000 posluchačů). Přespolní studenti bydlí na kolejích nebo si pronajímají byty především na blízkém sídlišti Máj, často v ulici Václava Volfa a okolí, kde jsou vzhledem k vysoké koncentraci problematických obyvatel nižší nájemné i ceny bytů.
Jako v celé republice je většina obyvatel Českých Budějovic bez vyznání (58,6 % z 97 339 v roce 2001), dalších 12,6 % obyvatel při sčítání lidu 2001 vyznání neuvedlo.
Nejsilnějším náboženstvím je římskokatolická církev, k níž se hlásí 23,9 % obyvatel. Její pozici posiluje, že město je centrem českobudějovické diecéze a působí v něm několik katolických řádů a kongregací: salesiáni, petríni, tzv. petrinky a Školské sestry Notre Dame. (V historii byly ve městě zastoupeny i řády dominikánů, piaristů, redemptoristů, kapucínů a boromejek.) Významnou roli hraje katolické školství, které v Českých Budějovicích tvoří 2 mateřské, 1 základní škola a Biskupské gymnázium J. N. Neumanna; důležitá je také Teologická fakulta Jihočeské univerzity. Mimoto v Budějovicích působí Salesiánské středisko mladých.
Následují církev československá husitská (1180 členů), českobratrská církev evangelická (505), pravoslavná církev (146) a Svědkové Jehovovi (176). Církev bratrská sice není v Budějovicích příliš zastoupena, ale sídlí zde její samostatný sbor, jehož hlavní modlitebna je centrem pro celou oblast jižních Čech. Aktivní vyhledávání nových věřících pomocí podomních pochůzek ve městě provádějí ve velkém rozsahu Svědkové Jehovovi a zejména mormoni.
V historii hrála významnou roli i židovská komunita, ovšem ta zanikla při holocaustu a monumentální synagoga byla okupačními úřady zbořena.
Jako významné královské město, sídlo většího počtu klášterů a později centrum českobudějovické diecéze a krajské město měly České Budějovice rozsáhlé možnosti k vybudování celé řady kostelů a modliteben, z nichž většina přetrvala do dnešních dob a stále slouží svému původnímu. Většina náleží katolíkům (České Budějovice zůstaly nepokořenou baštou katolicismu i za husitských válek), z pozdějších dob pocházejí kostely a modlitebny československé církve husitské a dalších protestantských církví a denominací. Dva nejstarší kostely (katedrála svatého Mikuláše a klášterní kostel Obětování Panny Marie) náleží k nejvýznamnějším historickým a kulturním památkám České republiky.
Často se mezi budějovické kostely uvádí i katolický poutní kostel Panny Marie Bolestné v Dobré Vodě. Dobrá Voda byla ve druhé polovině 20. století součástí Českých Budějovic. Dnes je však samostatnou obcí, takže toto zařazení je sporné.
České Budějovice jsou častým cílem turistů z Německa, Rakouska, ale též Asie a odjinud. Jednak samy mají mnoho cenných historických památek, jednak jsou přirozeným centrem turisticky atraktivního Jihočeského kraje a zastávkou po cestě do Krumlova. Největší turistické atrakce soustřeďuje městská památková rezervace v historickém centru (Piaristické náměstí, přilehlý dominikánský klášter s kostelem Obětování Panny Marie, Náměstí Přemysla Otakara II. se Samsonovou kašnou a radnicí, Černá věž, katedrála svatého Mikuláše atd.).
Městské divadlo se nazývá Jihočeské divadlo České Budějovice. Vedle činohry má i operní a operetní soubor.
Ve městě se nachází Jihočeské muzeum, Muzeum koněspřežky, Jihočeské motocyklové muzeum, Budvar muzeum České Budějovice a Muzeum energetiky.
V blízkém okolí Budějovic leží Hluboká nad Vltavou s jedním z nejnavštěvovanějších českých zámků a ves Hosín se známým kostelem. Významné je též bývalé hornické městečko Rudolfov s naučnou stezkou v okolí a obec Dobrá Voda s barokním kostelem Panny Marie Bolestné.
Turistické atraktivitě města odpovídá velké množství hotelů a penziónů; známý Grandhotel Zvon stojí přímo na náměstí. Severně od centra stojí Hotel Gomel, výšková stavba z r. 1982 pojmenovaná podle ruského názvu družebního běloruského městě Homel.
V srpnu 2008 představil Jan Kaplický návrh koncertní síně[7]. Jednalo by se o největší moderní stavbu ve městě.
České Budějovice jsou statutární město s magistrátem a primátorem. Zastupitelstvo města má 45 členů, rada dohromady 11.
České Budějovice jsou baštou ODS. Zvítězila ve všech komunálních volbách od r. 1994, kdy měla primátora. V letech 1998-2002 však byla v opozici, neboť se proti ní sjednotily KDU-ČSL, ČSSD, US a KSČM, které tak ovládly vedení města (na čemž nic nezměnily ani mimořádné volby v červnu 1999, vyvolané hromadnou rezignací 16 zastupitelů ODS v prosinci 1998). Po volbách 2002 ODS uzavřela koalici s KDU-ČSL, které zůstal primátor; učinila tak i v roce 2006, kdy získala těsnou většinu v zastupitelstvu (23) a primátora. ODS dlouhodobě dominuje i ve volbách de Sněmovny a všechny senátní volby (obvod č. 14, zahrnuje i východní část budějovického okresu a západní cíp jindřichohradeckého, volby r. 2000 atd.) vyhrál Jiří Pospíšil. ODS v Budějovicích a přilehlých městech zvítězila dokonce i v jinak všeobecně neúspěšných volbách do krajských zastupitelstev v roce 2008, ani to ovšem nezabránilo její celkové porážce v rámci Jihočeského kraje.
Partnerská města Českých Budějovic jsou Linec, Nitra, Pasov a Suhl (Německo), Almere (Nizozemsko) a Lorient (Francie).
České Vrbné, Čtyři Dvory, Haklovy Dvory, Kněžské Dvory, Nemanice, Nové Hodějovice, Rožnov, Suché Vrbné.
V roce 1827 se České Budějovice staly výchozím bodem koněspřežné dráhy do Lince, první v Rakousku. Ta byla o 50 let později přebudována na standardní železniční trať o rozchodu 1435 mm.
Jihozápadně od města v katastru obce Planá leží bývalé vojenské letiště Planá, u nějž se plánuje se civilní využití po výstavbě terminálu v letech 2009-10.
Městská hromadná doprava vznikla v Budějovicích v roce 1909 zavedením tramvajové (k nádraží, první předváděcí jízda byla již 2. prosince 1908) a trolejbusové (ke hřbitovu) dopravy.
První tramvajová trať byla označena P a vedla asi 3 kilometry od nádraží přes Pražské předměstí k dělostřeleckým kasárnám. V roce 1910 byla přidána druhá označená L na předměstí Linecké.
Protože se do systému zvláště přes válku neinvestovalo, v roce 1950, ačkoliv existovaly plány na rozšíření sítě, tramvajová doprava zanikla. Trolejbusy ji začaly nahrazovat již od roku 1946, avšak provoz vydržel jen do roku 1971. Městská autobusová doprava v Českých Budějovicích byla postupně rozšiřována a v roce 1988 měly tratě cca 200 km.
V roce 1991 byla síť trolejbusů znovu obnovena a přes finanční obtíže postupně rozšiřována. Trolejbusy v roce 2008 zajišťují dopravu na 6 denních a 3 nočních linkách o celkové délce 70,2 kilometru, autobusy na třinácti linkách o celkové délce 164,2 km[11] a zajíždějí i do některých vzdálenějších obcí, které jsou zařazeny do vnějších tarifních pásem.
Ve školním roce 2004/2005 působilo v Českých Budějovicích 27 mateřských škol (24 státních, 2 katolické a 1 soukromá; celkem 2465 dětí), 19 základních škol (18 státních a 1 katolická; 9458 žáků), 6 základních uměleckých škol (4 státní a 2 soukromé; 2700 žáků), 19 středních odborných škol či učilišť (13 státních a 6 soukromých; 8 180 žáků), 7 gymnázií (4 státní, 2 soukromé a 1 katolické; 2899 studentů), 6 vyšších odborných škol (1241 studentů) a 3 vysoké školy (Jihočeská univerzita s 8824 studenty a cca 700 pedagogy, Vysoká škola evropských a regionálních studií s 240 studenty a čerstvě vzniklá Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích s asi 300 studenty).
Ve městě sídlí šest ústavů Akademie věd České republiky: Entomologický ústav, Hydrobiologický ústav, Parazitologický ústav, Ústav systémové biologie a ekologie (bývalý Ústav ekologie krajiny), Ústav molekulární biologie rostlin a Ústav půdní biologie.
V Českých Budějovicích mají redakce všechna regionální média Jihočeského kraje.
Vysílá zde několik rozhlasových stanic: Český rozhlas České Budějovice, Rádio Faktor (dříve Rádio Podzemí), Rádio Gold, Eldorádio a Kiss Jižní Čechy.
Nejvýznamnější noviny je Českobudějovický deník (do r. 2006 Českobudějovické listy).
V Budějovicích má oblastní redakci Česká televize a působí zde několik malých soukromých televizních společností, poskytujících služby větším soukromým televizím.
Nejoblíbenější sport v Českých Budějovicích je jako celostátně fotbal, jeho vážným konkurentem pak lední hokej. Mimo to má silnou pozici i volejbal. Budějovické kluby těchto sportů soutěží na nejvyšší celostátní úrovni. Ve městě též existuje řada sportovních zařízení poskytujících služby veřejnosti (fotbalový stadion Střelecký ostrov, Budvar Aréna, Plavecký stadion).
| statutární město České Budějovice |
|
|---|---|
| NUTS 5: | CZ0311 544256 |
| kraj (NUTS 3): | Jihočeský (CZ031) |
| okres (NUTS 4): | České Budějovice (CZ0311) |
| historická země: | Čechy |
| katastrální výměra: | 55,56 km² |
| počet obyvatel: | 96 053 (02.01.2009) |
| zeměpisná šířka: | 48° 58' 29" |
| zeměpisná délka: | 14° 28' 29" |
| nadmořská výška: | 381 m |
| PSČ: | 370 01 |
| zákl. sídelní jednotky: | 66 |
| místní části: | 7 |
| městské části / obvody: | 0 |
| katastrální území: | 11 |
| adresa magistrátu: | Magistrát města Č. Budějovic Nám. Přemysla Otakara II. 1,2 370 92 České Budějovice posta@c-budejovice.cz |
| primátor(ka): | Ing. Juraj Thoma (ODS, od 2006) |
| www.c-budejovice.cz | |
Diskuze o Českých Budějovicích
Informace obsazené na této stránce jsou čerpány z různých zdrojů, např. wikipedia, diskuze.eu, vyletni.cz, katastrofy.info, a sohu.cz.Připravuji: Kutná Hora, Slezsko.net.